Beneš Antonín

* 25. 6. 1934 Horažďovice, † 7. 3. 2011 Plzeň

Antonín Beneš se narodil do učitelské rodiny, jeho otec byl ředitelem Měšťanské školy v Katovicích. Za studií na reálném gymnáziu ve Strakonicích (1944-1952) projevil Beneš zájem o archeologii a seznámil se s Bedřichem Dubským, osobností jihočeské archeologie a spolupracovníkem Státního archeologického ústavu. Po maturitě nastoupil na FF UK v Praze, kde vystudoval archeologii a etnografii (1952–1957). V průběhu studia praktikoval u Bohumila Soudského v Pravěkém oddělení Muzea hl. m. Prahy, v letech 1954-1956 pracoval na poloviční úvazek v Pravěkém oddělení Národního muzea u Jiřího Neustupného. V této době se Beneš zaměřil na tematiku mohylové kultury doby bronzové, kterou se soustavně zabýval celý život. Studii o středočeské skupině této kultury obhájil jako diplomovou práci a publikoval jako svou první monografii (1959).
Po absolutoriu působil Beneš dva roky v Krajském muzeu v Českých Budějovicích, kde založil samostatné archeologické oddělení, vytvořil novou stálou expozici pravěku a vedl své první terénní výzkumy, především na Písecku. V roce 1959 nastoupil do Archeologického ústavu ČSAV v Praze a prakticky po celou dobu svého působení zde pracoval v expoziturách zaměřených na terénní výzkumy. Po krátkém působení v čele mostecké expozitury přešel do vedení expozitury v Plzni (1961). Zde setrval po celou dobu své aktivní profesionální činnosti, až do roku 1993, kdy byl ze zdravotních důvodů nucen odejít do důchodu.
Po dobu svého působení v Archeologickém ústavu vedl Beneš řadu dlouhodobých výzkumů, které přinesly nové poznatky o kulturní entitě zformované koncem starší doby bronzové, jejíž materiální náplň a projevy korespondují s prostředím věteřovské kultury na jižní Moravě a kterou nazval skupinou vrcovickou. Jako první se se zabýval pravěkem Šumavy, věnoval se neolitickému osídlení jižních Čech, problematice těžby zlata a tuhy. Kromě terénních výzkumů pracoval celý život na popularizaci archeologie. Spolupráce s muzei spočívala nejen v přípravě libret muzejních expozic, ale Beneš se často podílel i na vydávání muzejních sbírkových katalogů. Jako předseda pobočky Československé archeologické společnosti pro Jihočeský a Západočeský kraj pěstoval úzké styky a podporoval spolupráci se širokým okruhem místních vlastivědných pracovníků a zároveň udržoval živé kontakty i se zahraničními archeologickými pracovišti. Spolupráce s bavorskými kolegy vedla v roce 1990 k založení Archeologické pracovní skupiny Východní Bavorsko – západní a jižní Čechy. Stranou Benešova zájmu nezůstala ani osvětová činnost. Přednášel pro veřejnost, spolupracoval na četných rozhlasových relacích, pořádal vycházky za archeologickými a historickými zajímavostmi. Jako spoluautor se podílel na scénářích dvou krátkých filmů.
Antonín Beneš byl výraznou osobností jihočeské a západočeské archeologie, s obdivuhodným pracovním záběrem a širokým kulturním rozhledem, ale také milým a přátelským kolegou.

D (výběr): Beneš, A. 1959: K problémům mohylové kultury doby bronzové ve středních Čechách. Sborník Národního muzea 13, č. 1-2; B., A. 1970: Pravěk Manětínska. Manětín; B., A. – Kytlicová, O. 1991: Der Depotfund aus Temešvár. Die Entwicklung des südböhmischen Armringes am Ausgang der Mittelbronzezeit. Památky archeologické 82, 48-93; B., A. – Michálek, J. – Zavřel, P. 1999: Archeologické nemovité památky okresu České Budějovice I-II. Praha.
L (výběr): Zápotocký, M. 1994: Antonín Beneš – 60 let. Archeologické rozhledy 46 (+B), s. 635-637; Sklenář, K. 2005: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů; Praha, s. 66-67; Bouzek, J. – Vencl, S. 2011: Vzpomínka na Antonína Beneše. Archeologické rozhledy 63, s. 344-346; Fröhlich, J. 2011: Antonín Beneš. Archeologické výzkumy v jižních Čechách 24, 353-355.