Buchtela Karel

*6. 3. 1864 Nový Pavlov u Liberce, † 19. 3. 1946 Praha

Karel Buchtela se od mládí věnoval amatérsky studiu prehistorické archeologie, avšak studium dějin umění a klasické archeologie musel z hmotných důvodů přerušit. Následovalo studium práv na Právnické fakultě UK (bez titulu). Trvale pak působil na zemském finančním ředitelství v Praze, nakonec jako vrchní finanční rada. Zajištěné postavení mu umožnilo věnovat se uměleckému a umělecko-řemeslnému sběratelství, odborně ale především archeologii. Už v 90. letech 19. století K. Buchtela spolupracoval s L. Niederlem na vybudování systému české archeologie, který byl podrobně vysvětlen v příloze Věstníku slovanských starožitností pod názvem  Vorgeschichte Böhmens (1899). Stručně byl celý systém znovu publikován v Rukověti české archeologie (1910), napsané společně s L. Niederlem jako shrnutí názorů univerzitní školy. Dílo se stalo základem archeologického pojetí pravěku a rané doby dějinné v Čechách v podstatě až dodnes.

V roce 1900 působil K. Buchtela v Hradci Králové, kde budoval spolu s L. Domečkou základ prehistorických sbírek a spolupracoval na soustavném výzkumu celého kraje. V roce 1906 byl jmenován státním konzervátorem pro východočeské okresy. Před první světovou válkou publikoval řadu článků a studií, zaměřených na metodiku pravěkých výzkumů či jednotlivé pravěké kultury.

Od roku 1924 působil K. Buchtela jako zastupující ředitel Státního archeologického ústavu místo L. Niederleho, který rezignoval na funkci ze zdravotních důvodů. Definitivně se funkce ředitele ujal 6. 6. 1933. Ústav v této době dosáhl některých významných úspěchů. Byl vydán Statut StAÚ (1934), v němž byla kodifikována organizace a náplň činnosti instituce. V roce 1933 se ústav podílel na prezentaci Československé republiky na světové výstavě v Chicagu.  Byla provedena řada významných archeologických výzkumů (Mušov, Domica, Hradisko u Kroměříže, Stradonice). Tyto úspěchy byly však z velké části dílem Buchtelova budoucího nástupce J. Böhma.

Závěr působení K. Buchtely v ředitelském křesle byl problematický. Kritické hlasy z odborných i novinářských kruhů, které se objevovaly už na počátku 30. let, se týkaly  zejména Buchtelova zastaralého, sběratelského přístupu k archeologii. Kritika zesílila u příležitosti jeho 75. narozenin. K. Buchtela však odmítl rezignovat, a poté, co byl v roce 1939 jmenován novým ředitelem J. Böhm, odmítl mu funkci osobně předat.

Karel Buchtela je považován za spolutvůrce a propagátora moderního pojetí českého pravěku. Vynikal hlubokými znalostmi nálezového materiálu, byl schopným analytikem. Byl známý taktéž jako školený sběratel umění i archeologických nálezů, ačkoli sběratelství ho zásadně limitovalo v odborném působení na pozici ředitele StAÚ.

P: Archiv AV ČR, fond Státní archeologický ústav 1919-1952.

D (výběr): Buchtela, K. 1899: Vorgeschichte Böhmens (Příloha k Věstníku slovanských starožitností). Praha; B., K. – Niederle, L. 1910: Rukověť české archaeologie. Praha;

L (výběr): Karel Buchtela (1864-1934). PA 1933, roč. III, s. 1-3.