Filip Jan
* 25. 12. 1900 Chocnějovice u Mnichova Hradiště, † 30. 4. 1981 Praha
Jan Filip pocházel z rolnické rodiny. Po absolvování klasického gymnázia v Příbrami (1912–1920) nastoupil na FF UK, kde studoval dějepis a zeměpis. Přednášky A. Stockého a L. Niederleho vzbudily u Filipa zájem o archeologii, a tak při studiu začal pracovat jako dobrovolný asistent v Archeologickém ústavu FF UK (1925-39). Studia zakončil státní zkouškou v roce 1925, doktorát z filosofie získal v roce 1928. O 10 let později se habilitoval pro pravěk a ranou dobu dějinnou (1938).
Po absolutoriu vyučoval na karlínském reálném gymnáziu dějepis a zeměpis. Za okupace (1941/42) působil krátce jako zemský školní inspektor, ale dostal se do sporu s okupační mocí a byl suspendován. Poté byl přijat do Státního archeologického ústavu jako externí zaměstnanec pro odborné uspořádání a soupisy sbírek mimopražských muzeí (např. Hradec Králové, Jičín, Kolín aj.). Na základě těchto zkušeností vytvořil po válce řadu cenných soupisů regionálních hmotných pramenů.
Prakticky působil J. Filip v archeologii zejména v meziválečném období, a to jako asistent na výzkumu Vyšehradu (1924) a na Pražském hradě (1925-26), dále jako jednatel StAÚ pro okresy Mnichovo Hradiště a Mladá Boleslav (Dneboh 1937, 1941).
Už o prázdninách 1945 zahájil Filip společně s J. Eisnerem výuku na fakultě. V roce 1946 byl jmenován se zpětnou platností od roku 1941 mimořádným a poté i řádným profesorem prehistorie a protohistorie na FF UK (1949), a také ředitelem Ústavu a semináře pro pravěk a ranou dobu dějinnou (1953-1980). Jako vynikající pedagog vytvořil z katedry centrum vědecké výchovy, ušetřené politických tlaků zejména v 50. letech. Jeho studenti vytvořili tzv. „Filipovu školu“, zároveň se stali z velké části odborníky StAÚ (AÚ ČSAV).
Jako učitel zavedl předmět Terénní teorie a praxe spolu s povinnými praxemi v terénu o prázdninách. Díky dobrým vztahům s pražským Archeologickým ústavem mohli studenti pracovat na relativně samostatných výzkumech, kde hlavním vedoucím byl pracovník ústavu (zpravidla J. Zeman). Toto řešení se ukázalo jako přínosné pro obě strany, výzkumy byly chápány jako studentské praxe a většinou publikovány.
- Filip založil v roce 1949 odborný časopis Archeologické rozhledy (řídil je do r. 1975). Zpočátku byl kladen důraz na funkci informačního orgánu všech archeologických a příbuzných pracovišť v Československu. Základní myšlenku postupně rozvíjel a v Rozhledech se objevovaly informace o výzkumech, o dění v muzeích, o výstavnictví, anotace naší i zahraniční literatury. Postupně se však náplň AR změnila – jednak byly více publikovány delší zprávy o terénních akcích, zároveň se nově objevila část „Ze současné problematiky evropského pravěku“. Zde mohli publikovat studenti či čerství absolventi oboru prehistorie na FF UK.
Souběžně s působením na pražské univerzitě se po smrti J. Böhma (1962) stal Filip ředitelem Archeologického ústavu AV ČR (1963-74, do 1971 externě). Přestože byl nestraník, dosáhl Filip mnoha významných funkcí, stal se akademikem (1955), místopředsedou ČSAV (1957-61), prezidentem Mezinárodní unie věd prehistorických a protohistorických (UISPP, 1963-69). Redigoval řadu časopisů, Památky archeologické (1962-74 samostatně), Obzor prehistorický (1946), Archeologické rozhledy (1949-73), řídil akademickou popularizační edici Památníky naší minulosti (od 1964).
Vedle J. Böhma byl Jan Filip vůdčí osobností české archeologie své doby.
P: Archiv AV ČR, fond Státní archeologický ústav 1919-1952.
D (výběr): Filip, J. 1948: Pravěké Československo. F., J. 1956: Keltové ve střední Evropě. F., J. 1966, 1969: Enzyklopädisches Handbuch zur Ur- und Frühgeschichte Europas I, II. F., J. 1997: Umělecké řemeslo v pravěku. Brno.
L (výběr): Buchvaldek, M. 2000: Před 100 lety se narodil Jan Filip. AR 52/4, 729-730. Sklenář, K. 2005: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, 166-168.