Moucha Václav

* 31. 1. 1933 Slaný, † 16. 8. 2014 Praha

Václav Moucha se narodil v rodině lékaře. Hluboký zájem o prehistorii osvědčil již v době studia na gymnáziu, kdy se stal oficiálním externím pracovníkem Státního archeologického ústavu (1950). Po maturitě (1951) se přihlásil ke studiu na FF UK a byl přijat na obory prehistorie a etnografie. Již během studií prováděl terénní výzkumy, především výšinného sídliště na Slánské hoře a v okolí rodného města. Po absolutoriu (1956) krátce působil na FF UK jako asistent Jana Filipa, z této pozice byl však jako „osoba politicky nežádoucí“ donucen odejít. V roce 1960 nastoupil do Archeologického ústavu ČSAV, kde působil několik let jako asistent na výzkumu v Bylanech. Po založení Záchranného oddělení (1963) se stal jeho vedoucím a v této funkci založil Bulletin záchranného oddělení AÚ ČSAV v Praze (BZO) – zpravodaj, který ročně informoval formou stručných základních údajů o archeologických akcích v Čechách. Oddělení vedl Moucha až do svého odchodu na roční stipendijní pobyt v Marburgu u Wolfganga Dehna (1966). V letech 1968 – 1970 působil jako vědecký tajemník ústavu a po celých 15 let vedl fotolaboratoř.
Terénní výzkumy Václava Mouchy se vztahovaly zejména ke Kladensku, resp. Slánsku. Jeho odborná činnost byla zároveň spojena se slánským muzeem, kde se věnoval především zpracování a rozšíření archeologické sbírky. Od dob studií se Moucha zabýval obdobím starší doby bronzové, především únětickou kulturou a jejími kořeny. Na základě diplomové práce na toto téma později zpracoval studii Die Periodisierung der Úněticer Kultur in Böhmen (1963).
Obdivuhodné množství záchranných výzkumů, které Moucha na Slánsku provedl či se na nich podílel, dokumentuje např. publikace Silnice Praha – Slaný v pohledu archeologů (1987), kterou vydal spolu s Emilií Pleslovou. Dalším tematickým okruhem, kterému Moucha věnoval pozornost po celou dobu svého působení v Archeologickém ústavu, byla problematika českého eneolitu.
Václav Moucha byl vyhledávaným znalcem archeologického materiálu a spolehlivým a loajálním kolegou. Jeho dlouholeté angažmá v ústavu, ruku v ruce se společenským vystupováním a vtipem, jej stavělo do čela pamětníků, vzpomínajících na více či méně úsměvné etapy v dějinách ústavu. Václav dokázal vždy vzpomínat s nadsázkou a laskavým humorem.

P: Archiv AV ČR, fond Státní archeologický ústav 1919-1952.
D (výběr): Moucha, V. 1961: Nálezy únětické kultury na Lovosicku. Fontes archaeologici Pragenses 4, Praha; M., V. 1963: Eneolitické pohřebiště ve Velkých Žernosekách. Časopis Národního muzea 132, 125-136; Frána, J. – Jiráň, L. – Maštalka, A. – M., V. 1995: Artifacts of Copper and Copper Alloys in Prehistoric Bohemia from the Viewpoint of Analyses of Element Composition I. Památky archeologické, Suppl. 3, Prague; dále II, Památky archeologické, Suppl. 8, Prague; M., V. 2000: Hromadné nálezy ze starší doby bronzové na území Prahy. Archaeologica Pragensia 15, 5-71; M., V. 2005: Hortfunde der frühen Bronzezeit in Böhmen. Praha; M., V. (et al.) 2008: Doba bronzová. In: Jiráň, L. (ed.): Archeologie pravěkých Čech 5. Praha; M., V. – Nechvátal, B. – Varadzin, L. 2015: Knížecí a královská akropole na Vyšehradě. Svědectví archeologie. Praha.
L (výběr): Hrala, J. 1993: Jubilea Václava Mouchy. Archeologické rozhledy 45, 151-153 (+B); Neustupný, E. 2004: Zamyšlení nad přáteli. K jubileu Václava Mouchy. Archeologické rozhledy 56, 224-226 (+B); Neustupný, E. 2015: O archeologii a Václavu Mouchovi. Archeologické rozhledy 67, 145-146 (+B).