Niederle Lubor

* 20. 9. 1865 Klatovy, † 14. 6. 1944 Praha

Lubor Niederle se narodil v Klatovech v rodině klasického filologa.  Záhy se s rodiči přestěhoval do Prahy, kde navštěvoval gymnázium ve Spálené ulici. Po maturitě (1893) byl přijat na univerzitu, zde studoval klasickou filologii a klasickou archeologii, pod vlivem TGM se věnoval také studiu antropologie, dále sociologie a etnologie. Po ukončení studia (1888) následovaly zahraniční stáže v Mnichově a v Paříži. V roce 1891 obhájil na pražské FF UK habilitační spis v oboru antropologie, o 7 let později byl jmenován mimořádným, v roce 1904 řádným profesorem prehistorické antropologie a etnologie.
Niederle vynikal v organizování vědecké práce. Několik let působil v akademických funkcích na FF UK – jako děkan (1907-1909) a poté proděkan, v letech 1927-1928 stál v čele UK jako rektor. Zároveň se aktivně podílel na vzniku celé řady vědeckých ústavů a institucí nového státu (Státní archeologický ústav, Společnost československých prehistoriků, Slovanský ústav, Antropologický ústav ad.). Na pražské univerzitě vybudoval od základů Archeologický kabinet (předchůdce dnešního Ústavu pro archeologii), založený v roce 1907.
Uplatnil se také jako redaktor (Český lid, Obzor prehistorický), člen redakčních rad (Památky archeologické) i vydavatel řady odborných časopisů a publikací (Anthropologie).

Svou prací si L. Niederle vydobyl mezinárodní uznání a stal se členem mnoha vědeckých akademií (např. Praha, Bělehrad, Záhřeb) i řady archeologických, antropologických, etnologických učených společností (Cařihrad, Helsinky, Londýn, Paříž, Washington ad.). Významným oceněním jeho vědecké práce a neúnavné mezinárodní organizátorské činnosti bylo udělení nejvyššího francouzského státního vyznamenání – řádu Rytíře čestné legie.

V roce 1919 byl na podnět L. Niederleho založen Státní archeologický ústav, v jehož čele stál až do roku 1924. Jako zakladatel a první ředitel vytyčil koncepci vědecké práce. Ústav se měl věnovat základním výzkumu, ochraně pravěkých památek, zapojit se aktivně do mezinárodní spolupráce v klasické i orientální archeologii. L. Niederle si představoval ústav jako ústřední orgán, spolupracující s regionálními muzei i archeologickými společnostmi. Do detailu promyšlený velkorysý plán předběhl svou dobu o celá desetiletí, největší překážkou se ukázalo být jednak nepochopení úředníků a odborníků, zároveň však nedostatek školených pracovníků.  O postupné naplňování této koncepce se později zasloužil Jaroslav Böhm. L. Niederle rezignoval na funkci ředitele StAÚ k 13. dubnu 1924 ze zdravotních důvodů (oční choroba). Úplná rezignace na funkci ředitele nebyla Ministerstvem školství a národní osvěty přijata, byla mu udělena léčebná dovolená a veškeré funkční požitky spojené s funkcí ředitele mu byly ponechány. Jeho zástupcem byl jmenován k 1. květnu 1924 dlouholetý spolupracovník Karel Buchtela.

Niederle (spolu s K. Buchtelou) reprezentoval tzv. univerzitní archeologickou školu, která vystoupila proti některým Píčovým závěrům a metodám v pojetí pravěku a rané doby dějinné na našem území. Snaha vybudovat nový systém české archeologie a podat plastický obraz pravěkého vývoje našich zemí vyústila ve vydání Rukověti české archaelogie (1910). Tato kniha se stala základem a orientací pro další archeologickou práci. Už od dob studií se L. Niederle všestranně zajímal o původ a historii Slovanů. Ve svém rozsáhlém díle Slovanské starožitnosti zpracoval poprvé kromě historické části i část kulturní, založenou především na archeologických pramenech. Program slovanské archeologie dále rozvinul v Rukověti slovanské archeologie (1931).

Lubor Niederle přispěl zcela zásadním způsobem k organizaci a vývoji nejen české a československé archeologie, ale slovanské archeologie vůbec. Položil moderní základy archeologické vědy, z nichž čerpaly generace archeologů. Řečeno slovy J. Eisnera:

„Rozsáhlost jeho zájmu je hodna obdivu, tím spíše, že všude, kde pracoval, zanechal spisy hodnotné.“

P: Archiv AV ČR, fond Státní archeologický ústav 1919-1952.

D (výběr): Niederle, L. – Buchtela, K. 1910: Rukověť české archaelogie. Praha. N., L. 1902-1919: Slovanské starožitnosti I-III. Praha. N., L. 1931: Rukověť slovanské archeologie. Praha. N., L. 1953: Rukověť slovanských starožitností. Praha.

L (výběr): Eisner, J. 1948: Lubor Niederle (+ B). Praha. Filip, J. 1949-50: Lubor Niederle – prehistorik. Slavia antiqua 2, 65-73.