Zdivočelá země. Archeologický a transdisciplinární výzkum resilienčních strategií ve 20. století

Konsorcium:
Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.
Západočeská univerzita v Plzni (Fakulta filozofická a Fakulta strojní)
Etnologický ústav AV ČR, v. v. i.
Univerzita Karlova, Centrum pro teoretická studia

Trvání projektu: 1. leden 2025 – 31. prosinec 2028
Odborný manažer projektu: Doc. PhDr. Pavel Vařeka, Honorary Professor
Mezinárodní vědecká rada projektu:
Prof. Eagle Glassheim; Prof. Thora Pétursdottir, PhD.; PhD., Dr. Alfredo Gonzáles-Riuabal; Univ. Prof. Dr. Ira Spieker; Prof. Dr. Claudia Theune

Cíl projektu

„Zdivočelá země je nejen název tohoto projektu, ale také název románu Jiřího Stránského a televizního seriálu, který na motivy tohoto románu vznikl. V názvu je totiž vše, co pro pochopení účelu a smyslu tohoto projektu potřebujeme. Především země, nikoliv ve smyslu národnostním, nebo teritoriálním, ale země ve smyslu fyzickém, ve smyslu prostoru, ve kterém se v různých vrstvách a sedimentech konzervuje a archivuje minulost. Země, kterou bude nutno prozkoumat a „překopat“, abychom zjistili více o jejím zdivočení, než nalezneme v archivních dokumentech. A proč zdivočelá? Protože se jedná především o období velké krize čtyřicátých a padesátých let minulého století, kdy prošla několika vlnami zdivočení, ať už státního či institucionálního, nebo lidově mstivého. Všechna tato zdivočení zanechala otisk nejen v úředních záznamech, ale také v krajině, tedy v zemi, i v nás.“

Současná česká společnost čelí několika vzájemně provázaným hrozbám (vnější ohrožení nepřátelskou mocí, vnitřní ohrožení politickými extrémisty, riziko intencionálních vlivových operací, riziko nekoordinovaně šířených dezinformací), které v mnohém propojuje účelové zacházení s výkladem nedávné minulosti a manipulace s komunitní pamětí. Čelit tomuto riziku a zvýšit společenskou odolnost je možné prostřednictvím využití nových pramenných kategorií (moderní artefakty, ekofakty a jejich struktury, studium subrecentní krajiny a materiálních projevů paměti komunit, které ji v nedávné době obývaly či obývají). Tyto prameny poskytují stejně autentické svědectví o minulosti, jako běžně využívané úřední dokumenty, egodokumenty, literární obrazy různých žánrů či vzpomínky pamětníků, ale vykazují díky své hmotné (a nikoliv narativní) povaze výrazně vyšší odolnost vůči dezinterpretacím než obvyklá historická vyprávění.

Když Jiří Stránský (1931-2019), spisovatel, překladatel, významný představitel českého skautského hnutí a politický vězeň komunistického režimu, vydal v roce 1991 svůj román a později televizní seriál Zdivočelá země (původní rukopis z roku 1970 nemohl být tehdy vydán), pozornost české společnosti se stále více obracela od „velké historie“ k lokálním dějinám, osobním a rodinným příběhům. Jak se jednotlivci, rodiny, skupiny přátel a běžní obyvatelé ve městech a na venkově vyrovnávali s kritickými obdobími dějin spojenými s nacistickou i komunistickou totalitou? Jaké byly jejich strategie přežití a společenský, morální, ale i materiální dopad tohoto období? Jak a proč se v průběhu 40.-80. let 20. století měnila celá společnost i mnohé aspekty každodenního života a tvář země? Tyto otázky jsou stěžejní pro výzkumný projekt, nesoucí na počest J. Stránského a jeho generace stejnojmenný název, jehož cílem je výzkum strategií odolnosti moderní středo-východoevropské společnosti ve 20. století, a to především na základě materiálních dokladů.

Během posledních patnácti let se v České republice zformovala archeologie modernity, které se v současnosti řadí k nejdynamičtěji se rozvíjejícím specializacím oboru na národní úrovni. Všechny relevantní akademické týmy a vědci se nyní spojují do jednoho projektového konsorcia, jehož interdisciplinárně koncipovaný výzkum bude cílit na hmotné pozůstatky týkající se vybraných složek nedávného komplikovaného historického dědictví, jehož poznání a interpretace stále rozděluje současnou společnost. Projektový tým je složen z pracovníků Akademie věd ČR a univerzit a tvoří jej archeologové, kulturní antropologové, historici a dále odborníci na digitální humanitní vědy, životní prostředí a historické technologie.

Výzkumné záměry (VZ) projektu

Výzkumný záměr č. 1 – proměny moderní venkovské krajiny a sídel

Český venkov se v průběhu 20. století dramaticky proměnil. Do kulturní krajiny a sídel se otisknul nejenom překotný sociální a hospodářský rozvoj moderní doby, ale zásadním způsobem je proměnila také politická rozhodnutí, která během krátké doby přerušila staletý kontinuální vývoj. První výzkumný záměr cílí na tři tematické okruhy, jejichž studium s využitím archeologických metod a ve spolupráci s dalšími obory otevírá nové možnosti poznání nedávné minulosti našeho venkova a zároveň může přispět k řešení problémů tohoto dnes často opomíjeného segmentu naší země: A) zanikání vesnických sídel po roce 1945 v důsledku vysídlení obyvatel německé národnosti, B) odraz této změny v podobě současných hřbitovů v pohraničí a C) materiální záznam kolektivizace. Prostřednictvím badatelského exkursu do Střední Asie získáme kontrastní soubory dat ke studiu materiality kolektivizace, která byla násilně prosazována v různých částech světa ovládaného totalitní ideologií marxismu-leninismu. Výzkum je koncipován jako interdisciplinární a je propojen s VZ 5 a 6.

Výzkumný záměr č. 2 – industriální archeologie: případové studie k exploataci strategických rud nacistickým a komunistickým režimem v Krušných horách

Industriální dědictví 20. století představuje nepřeberné spektrum pozůstatků činností moderní společnosti, kterou je prakticky nemožné uchopit v celku. Projekt se proto zaměří pouze na její malou, avšak mimořádně signifikantní výseč, kterou představuje exploatace cínových a uranových rud v Krušných horách. Oba kovy tvořily strategickou surovinu velkého významu zejména pro válečnou výrobu nacistického a komunistického režimu. Krušnohorské rudné hornictví a úpravnictví tak získalo ve 30. až 60. letech doslova globální význam.

Do krušnohorských těžařských a úpravárenských projektů proudily obrovské státní investice, a to bez ohledu na hospodářskou rentabilitu. Zároveň sem byly (vedle značných materiálních investic) nasazeny desetitisíce pracovníků, kteří se měli podílet na těžbě a na zpracování rud neželezných kovů, později zejména uranu. Značnou část z nich představovali skuteční i domnělí nepřátelé totalitních režimů a váleční zajatci, nejprve příslušníci armád bojujících s nacistickým Německem a po válce pak němečtí vojáci. Historické bádání se dlouhodobě věnuje vězeňským táborům, životním podmínkám v táborech a osudům vězňů, pozornost však dosud nebyla věnována hospodářské a technické podstatě činností, které nuceně pracující vykonávali. Tím se otevírá prostor pro komplexní transdisciplinární výzkum, který bude obsahově propojen s tématy VZ 1 (proměna krajiny), VZ 3 (moderní konflikt), VZ 4 (temné dědictví 20. století) a VZ 5 (archeologie paměti), a který na uchopitelném vzorku nabídne případovou studii využívající široké spektrum historických, a dalších pramenů, jako jsou dochované materiální pozůstatky industriálních areálů, plánová a výkresová dokumentace, dobové fotografie a letecké snímky či strojní vybavení dochované dodnes in situ na referenčních lokalitách v zahraničí.

Výzkumný záměr č. 3 – archeologie moderního válečného konfliktu

Před moderní válkou není úniku, neboť zasahuje obrovská území a stírá rozdíly mezi bojištěm a týlovými oblastmi. Archeologie moderních konfliktů ukázala, že svým důrazem na odhalení materiálních záznamů může zásadním způsobem rozšířit tradiční historické prameny, ale také otevřít nové úhly pohledu na události obou světových válek, studené války ale i dalších konfliktů 20. století. V tomto výzkumném záměru volíme tři témata. A) Prvním je letecká válka, která přenesla bojovou činnost do třetího rozměru a rozšířila válečné hrůzy na civilní zázemí zapojených zemí. V rámci projektu se zaměříme na leteckou archeologii druhé světové války, pro jejíž studium poskytují české země dobře dochované materiální pozůstatky. Srovnávací výzkum bude realizován ve velmi kontrastní, nejsevernějšího válečné oblasti tohoto konfliktu, ve finském Laponsku (spolupráce s univerzitou v Turku). B) Druhým tématem jsou události na samém konci války, ke kterým docházelo na českém území a které souvisely s posledními bojovými akcemi, ústupem německých ozbrojených sil, s domácí odbojovou činností a represemi proti českému obyvatelstvu, povstáním, osvobozením a s následným zřizováním zajateckých táborů pro německé vojáky a internačních zařízení pro civilisty. Samostatná pozornost bude věnována osvobození západních Čech a zejména Plzně Americkou armádou, které se hluboce otiskly do místní historické paměti a které jsou každoročně připomínány řadou klubů vojenské historie. C) Poslední tematický celek zahrnuje archeologii studené války, jejíž výzkum je na rozdíl od západní Evropy a USA v zemích bývalé Varšavské smlouvy teprve v počátcích. Sledovaná problematika zahrnuje pozůstatky opuštěných vojenských základen, včetně posádek Sovětské armády, relikty protiletadlové obrany a železné opony.

Výzkumný záměr č. 4 – archeologie internace, nucené práce a státního teroru

(Středo)evropské společnosti prošly ve 20. století hlubokými krizemi, které se archeologicky výrazně projevují horizontem specifických krajinných památek, jimiž jsou relikty internačních zařízení. Jedná se o materiální projev totalitního sociálního inženýrství. Povaha těchto intervencí byla různá, od exterminace jedinců i celých společenských skupin, přes jejich sociální izolaci a ekonomickou exploataci, až po různé úrovně sociální rehabilitace a (pře)výchovy. Tato opatření byla zpravidla vydávána za nutnost v zájmu zvýšení společenské odolnosti (izolace či přímo likvidace jednotlivých společenských skupin z důvodů rasových, národnostních či třídních) a vždy vedla ke vzniku kolektivních traumat, které paradoxně společnost dlouhodobě oslabují (např. vztah české společnosti k holokaustu Romů a Sintů či vyhnání německého obyvatelstva). Na základě artefaktů a ekofaktů z prostředí internačních zařízení dokáže archeologie poznávat i resilienční strategie dlouhodobě stresovaných jednotlivců a skupin, které tyto specifické sídelní areály obývaly. Jedná se o aspekty, které úřední dokumenty či vzpomínky pamětníků zpravidla nepokrývají (např. zvláštnosti v nakládání se sídlištním odpadem, uměleckořemeslné projevy internovaných, alkoholismus stráží), a dokonce též o doklady kohabitace internovaných a internujících, které stojí zcela mimo diskurz pamětnické narace i vědeckého bádání. Cílem VZ je propojení a doplnění archeologického obrazu internačních zařízení tak, aby hloubka a systematičnost jejich poznání postoupila na úroveň, jíž se tomuto fenoménu dostalo v oblasti historických a sociálních věd, pro které představuje stěžejní téma již po mnoho dekád.

Výzkumný záměr č. 5 – archeologie paměti a kulturního dědictví

Cílem VZ 5 je pomocí kritické etnologické analýzy vzniku, transformace a paměťového odkazu materiálního dědictví přelomových událostí 20. století navrhnout vhodné postupy zacházení s tímto dědictvím a přispět k posílení resilience české společnosti vůči analogickým výzvám současnosti a blízké budoucnosti. VZ má jak vysokou mezinárodní relevanci, tak zásadní aplikační potenciál pro celou řadu institucí. Klíčovými tématy výzkumu bude proměna české krajiny a společnosti v důsledku vysídlení a dosídlení Sudet, kolektivizace venkova, vzniku a zániku totalitních režimů a proměny charakteru státní hranice. Základními metodami výzkumu budou rozhovory, (zúčastněné) pozorování a archivní výzkum. Výzkum i jeho zpracování bude probíhat v úzké spolupráci s ostatními VZ archeologického a teoretického zaměření. Hlavními výstupy VZ budou články v impaktovaných časopisech a další publikace (neimpaktované články, kapitoly v knihách), konferenční vystoupení, spolupráce se zahraničními partnery, příjezdové a výjezdové mobility a zvyšování kompetencí výzkumného týmu formou odborných školení.

Výzkumný záměr č. 6 – materialita paměti 20. a 21. století: dialog teoretických přístupů v archeologii, antropologii a filosofii s ohledem na paměť krajiny a globální výzvy současnosti

Tento výzkumný záměr se zabývá prozkoumáním vztahu mezi materiální kulturou, pamětí a krajinou v rámci současných globálních výzev, jimž lidstvo čelí v éře antropocénu. Jeho cílem je budování a propojování teorie napříč různými disciplínami s cílem dosáhnout hlubšího porozumění dynamice formování paměti v krajině. Projekt navazuje na stávající práci členů týmu a synergicky a aktivně propojuje archeologická zkoumání a interpretace s etnografickým studiem paměti, čímž se stává klíčovým prvkem propojujícím oba přístupy. Tím umožňuje hlubší pochopení role materiálního dědictví při formování společenské paměti a identity v kontextu antropocénu a jeho specifických výzev pro lidskou existenci.

Výzkumný záměr č. 7 – interdisciplinární podpora

V rámci výzkumného záměru jsou rozvíjeny specifické postupy aplikace geofyziky, dat dálkového průzkumu země, digital humanities a historického výzkumu (včetně oral history) zaměřené na spolupráci s archeologickým a etnologickým výzkumem evropských společností 20. století.